Djakonova minometná lopatka

Konstruktéři zbraní se odnepaměti zaobírali myšlenkou zvýšit palebnou sílu pěchoty. Sen o vyzbrojení každého pěšáka jeho vlastním “dělostřelcem” se uskutečnil na konci roku 1939, kdy konstruktér M.G. Djakonov vytvořil originální typ minometu ráže 37 mm. Ten totiž sloužil též jako polní lopatka a hlaveň byla ukryta v rukojeti. Zajímavostí též je, že samotná lopata byla vyrobena z pancéřové oceli a měla odolat i zásahu projektilem ráže 7,62 mm, dala se dobře použít k ochraně a při střelbě sloužila minometu jako základní deska. Hmotnost minometu v palebném postavení byla 2,4 kg, délka hlavně 400 mm, počáteční rychlost letu miny 65–70 m/s, maximální dostřel 250 a minimální 60 metrů. Hmotnost miny ráže 37 mm byla 0,5 kg a bojová rychlost střelby až 30 ran za minutu. Minomet neměl žádné zaměřovací zařízení. Je zřejmé, že byly určeny k hromadné palbě. Původní tříštivá mina však vykazovala nízkou účinnost v boji a výroba minometu byla na konci roku 1941 ukončena.

Pro zajímavost ještě uvedu, že Djakonov sloužil během první světové války u 37. Jekatěrinburského pluku jako štábní kapitán. V březnu 1916 představil puškový granátomet vlastní konstrukce. Ten byl odpalován z úsťového nástavce standardní pušky Mosin vzor 1891. Úsťový nástavec Djakonovovy konstrukce se nasazoval na konec hlavně pušky a sestával ze silnostěnné ocelové trubky ráže 41 mm, k ústí se mírně rozšiřující se třemi vnitřními drážkami. Na samém konci prosince 1916 byly provedeny vojskové zkoušky. Byly velmi úspěšné protože generál Brusilov vzápětí požádal o dodávku 600 000 kusů Djakonovových puškových granátů. V druhé polovině 20. let Djakonov modernizoval úsťový nástavec použitím bajonetového zámku k mušce (podobně jako u standardního bodáku).

Zdroj obrázku ArmyRicMil